Smlouvy, které uzavírají kraje, obce, státní firmy a další subjekty hospodařící s veřejnými penězi, se musí uveřejnit v registru smluv. Kromě samotného textu smlouvy se vyplňují i takzvaná metadata, tedy základní údaje o smlouvě, jako jsou smluvní strany, předmět a cena. Pokud metadata cenu neobsahují, smlouva se nepovažuje za uveřejněnou. Jestliže se chyba neopraví do tří měsíců od uzavření smlouvy, smlouva je zrušena od počátku. Výjimkou jsou chyby v psaní nebo v počtech, které lze opravit kdykoli.
Co se za chybu v psaní nebo v počtech považuje, řešil Nejvyšší soud v nedávném rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1630/2025.
Kraj a dopravní podnik v pozici objednatelů uzavřeli se stavební firmou smlouvu o dílo na rekonstrukci mostů za cca 330 mil. Kč bez DPH. Objednatelé následně stavební firmu zažalovali a požadovali zaplacení smluvní pokuty ve výši více než 10 mil. Kč. Důvodem bylo překročení sjednaného rozsahu výluk tramvajové dopravy, prodlení s předáním díla a prodlení s odstraněním jedné vady.
Stavební firma se však bránila tím, že smlouva o dílo byla zrušena od počátku. Kraj sice v registru smluv uveřejnil správný text smlouvy, v metadatech ale uvedl nesprávnou cenu díla. Namísto celkové ceny byla uvedena pouze část připadající na kraj jako jednoho z objednatelů. K této částce navíc byla přičtena DPH, přestože ve smlouvě byla cena uvedena bez DPH a fakturovat se mělo v režimu přenesené daňové povinnosti. Správnou cenu kraj doplnil až po více než roce a obdobné chyby se opakovaly i u všech tří dodatků. Pokud by tedy smlouva byla zrušena od počátku, objednatelé by na smluvní pokutu neměli nárok.
Objednatelé argumentovali tím, že šlo o chybu v psaní a v počtech, kterou lze opravit kdykoli, a smlouva proto zrušena nebyla. Správná cena byla navíc podle nich zřejmá přímo z uveřejněného textu smlouvy.
Soudy nižších stupňů obranu objednatelů neakceptovaly. Na Nejvyšší soud se následně obrátil už pouze kraj. Nejvyšší soud dal za pravdu stavební firmě. Za chybu v psaní nebo v počtech podle něj lze považovat jen zjevné a okamžité selhání při přepisu údajů ze smlouvy, například překlep, přehozené číslice nebo chybný součet. Pokud ale osoba vyplňující metadata uvede jiný údaj, protože špatně posoudila, co má být uveřejněno, o chybu v psaní nebo v počtech nejde. Ke konkrétnímu případu uvedl: „V nyní projednávané věci nebylo uvedení nesprávného údaje o ceně smlouvy o dílo v uveřejněných metadatech smlouvy důsledkem administrativního pochybení způsobeného zjevným a okamžitým selháním v duševní (ve smyslu početní) nebo mechanické činnosti pracovnice [kraje] při samotném přepisu údajů ze smlouvy, ale šlo o chybu v jejím úsudku o tom, jaký údaj ze smlouvy má být uveřejněn.“
Nejvyšší soud odmítl i argument, že správná cena byla vidět ve smlouvě. Podle metadat se v registru vyhledává, a pokud je cena uvedena nesprávně, veřejnost smlouvu vůbec nemusí najít, což popírá účel zákona. Smlouva tak byla zrušena od počátku a nárok na smluvní pokutu nevznikl.
Rozhodnutí ukazuje, že vyplnění metadat není pouhá formalita. Kontrolovat je by měl nejen ten, kdo smlouvu uveřejňuje, ale i druhá smluvní strana, protože následky dopadají na obě, a lze říct, že následky to mohou být opravdu zásadní.
